Rozhovor měsíce (Zbraslavské noviny 3/01)
V pravidelné rubrice našich novin, v "Malé vzpomínce", kterou si můžete přečíst na str. 8 a kterou připravuje starosta naší městské části, pan F. Kadleček, se můžete dnes mimo jiné dozvědět o zaokrouhleném jubileu Zbraslavské kulturní společnosti. Tato organizace pracuje na Zbraslavi už plných 10 let. Proto jsme oslovili dva pány, kteří stáli u jejího zrodu. Akademický nalíř, pan Petr Hampl, byl prokazatelně původcem myšlenky a inicioval založení společnosti na půdě loutkářského souboru Rolnička. Pan Svatoslav Mahelka se poté stal prvým řádně zvoleným předsedou ZKS.
Prvou otázku jsme adresovali panu Petru Hamplovi: Co tě přivedlo k nápadu založit Zbraslavskou kulturní společnost?
Bylo tehdy na počátku devadesátých let jisté, že státní sféra se zbavuje svého vlivu na organizování regionální kultury. I tzv. Kulturní dům na Zbraslavi pomalu ale jistě končil svoji činnost. Iniciativu měly převzít (a také přebíraly) soukromé firmy a spolky. Jediné v té době existující dobrovolné sdružení - loutkářský soubor Rolnička - měl omezený počet členů i jednostranně vymezené pole působnosti. Chtěl jsem, aby se v místní kultuře angažoval podstatně větší počet lidí a aby se rozšířil okruh činností.
Teď při pohledu nazpět - myslíš si, že se dařilo tvůj záměr uskutečňovat?
Zpočátku ano. Téměř zároveň se založením ZKS vznikl činoherní divadelní soubor. K dispozici byla budova Divadla Jana Kašky. Tam se pořádaly přednášky, besedy, vystupovali tam profesionální umělci... Založen byl při ZKS Klub vížné hudby - pan Marek Velemínský zval na Zbraslav hudební interprety té nejvyšší kvality, měsíc co měsíc se konal nějaký koncert. Krátce také trvala existence Klubu přátel divadla. I členů ZKS přibývalo - bylo jich tenkrát registrováno více než sto a jen část z nich působila v některém z divadelních souborů. Noví lidé pracovali i ve výboru ZKS. Očekával jsem, že přinesou nové náměty pro činnost... Nestalo se. Naopak, původní nadšený rozjezd zmrazil především nedostatek financí. Proto přestali na Zbraslavi vystupovat profesionálové, proto ubývalo koncertů... Honoráře rok od roku rostly, publika naopak ubývalo.
Přece však, pohlédneme-li na minulý i současný rok, musíme konstatovat, že činnost Zbraslavské kulturní společnosti je bohatá - nejen že hraje divadlo pro děti i dospělé, ale pořádá taneční zábavy, výstavy, podílí se na festivalu dechových orchestrů "Vejvodova Zbraslav", spolupracuje s pražskou organizací ADA, pořádá zájezdy s činoherními i loutkovými inscenacemi, atd., atd...
Ano, základ činnosti zůstal, ale za jakou cenu? Na všem, co se dělá, se prakticky podílí pár lidí, velmi úzký okruh nadšenců z řad divadelních ochotníků, kteří navíc samozřejmě stárnou. Ne že by se nepodařilo získat v průběhu let několik mladých členů, to ano, ale na širší záběr ve všech oblastech kulturního dění (byť i regionálního charakteru) to nepostačuje. Mám vážné obavy, aby např. loutkářský soubor v blízké budoucnosti "nezhynul na úbytě", jak se říká. Rád bych byl optimista, ale nevím...
Obrátili jsme se na Svatoslava Mahelku a zeptali se: Co ty na to? Chceš k tomu něco dodat z pozice bývalého předsedy?
Myslím si, že Petr Hampl vyjádřil vše stručně, ale výstižně, i když v tom cítím trošku nostalgie a ta by tam být neměla. Změnilo se celospolečenské klima, v tom vězí "zakopaný pes". Spolková činnost je dneska všeobecně "popelkou", spousta lidí "si hraje na vlastním písečku", angažovanost v jakémkoliv směru se příliš nenosí, má trochu zprofanovaný nádech. A pak - je pohodlnější pouze "konzumovat" než "tvořit". Ale aspoň to je pozitivum - hlediště Divadla Jana Kašky se na představeních ochotníků i loutkářů ptavidelně naplňuje do posledního místečka. Zdá se, že oněch "konzumentů" přibývá úměrně k tomu, jak ubývá snaživců a nadšenců.
Udělej nějakou tečku za tímto rozhovorem - co bys dodal na úplný závěr?
Jedno se v průběhu těch deseti let zaručeně podařilo - činnost ZKS propojila zbraslavcské starousedlíky a nově přistěhovalé do jednoho spolku. Už dlouho, dlouho jsem nezaslechl slůvko "naplavenina"... Členy se dokonce stali i lidé, kteří na Zbraslavi nebydlí a nikdy nebydleli.
Možná není tohle ta správná tečka za rozhovorem, ale mně i taková spíše úsměvná maličkost připadá důležitá. Ze zdánlivě titěrných drobností se rodí výsledky, které snad tu a tam někdo někdy ocení a docení.
