Detektivky ve zbraslavském divadle
(Zbraslavké noviny 1/10)
Soubor Zbraslavské kulturní společnosti hraje v Divadle Jana Kašky tři detektivní aktovky slavné autorky Agathy Christie pod společným názvem "Trojčlenka". Premiéra se konala v listopadu minulého roku a od té doby běží jedna repríza za druhou.
V programu se můžeme dočíst, že všechny tři hry pocházejí z roku 1962, patří tedy mezi pozdější díla autorky. V těch letech Agatha Christie opustila své oblíbené prostředí staré Anglie s viktoriánskými kulisami, modernizovala svá vypravěčská schémata, pro dokonalé detektivní zápletky už nepotřebovala ani Hercula Poirota ani slečnu Marplovou. Ovšem přednosti, které ji proslavily - dokonalá fabulace a vypointování příběhů - nalezneme i ve všech třech hříčkách "Trojčlenky".
Prvá z her s názvem "Krysy" navodí ponurou atmosféru, má tak trochu hororovou podobu. Na ni naváže "Odpoledne na pláži", absolutní protipól úvodního příběhu, komedie s mnoha situačními i slovními gagy, která dle mého názoru patří k tomu nejlepšímu, co se kdy ve zbraslavském divadle hrálo. Po přestávce přijde na řadu klasická detektivka s překvapivým rozuzlením, jak už je u paní Christie obvyklé.
Detektivní pásmo je režijním debutem pana Jakuba Jungmanna. A nemohu konstatovat nic jiného, než že jde o režii po všech stránkách zdařilou a nápaditou. Režijní snaze úspěšně sekunduje technika, pan Petr Olša, zvukař a osvětlovač v jedné osobě, odvádí naprosto profesionální práci. A herci? Kdybych mohl, věnoval bych jim obsáhlou kapitolu na několika tiskových stranách, ale rozsah Zbraslavských novin a nutnost otisknout v nich i něco jiného než tuto recenzi, mě poněkud limituje. A tak alespoň pár slov...
Obsazení her je veskrze mladé. Navíc většina hereček a herců tvoří mnohaletou partu, která se kdysi sešla na půdě zbraslavské Základní umělecké školy. Tehdy to byly děti, a hrály něco na způsob "študácké recese". Osobně mám vůči tzv. "jednogeneračnímu" divadlu určité výhrady. Po shlédnutí "Trojčlenky" jsem musel své názory mírně pozměnit. Bez problémů jsem uvěřil většině dvaceti až třicetiletých aktérů, že se jim na jevišti blíží důchodový věk.
Třeba Viktorie Ryčlová - jak podobná je coby paní Crumová (Odpoledne na pláži) některým mým vrstevnicím! To slečna Michaela Jirsová je dobrá jako hysterka v prvé aktovce ("Krysy"), ale že je matkou dospělého syna ("Odpoledne na pláži") se mi moc nezdálo, i když dneska člověk neví, kosmetika s ženskou vizáží dokáže udělat divy. Ve stěžejní roli poslední aktovky ("Pacientka") alternují sestry Pavla a Tereza Rakoušovy. Coby doktorka Ginsbergová je každá z nich přesvědčivá a suverénní. Ale ony se střídají i v roli titulní - a to je svým způsobem oběť. Pacientka na pojízdném křesle, zafačovaná a zasádrovaná od hlavy až k patě, sice nic neříká a skoro se nehýbá, ale divák při pohledu na ni cítí bolest takřka fyzickou, a takový dojem bezesporu zvyšuje účinek hry víc, než leckterá strhující komediální eskapáda. V menších, přirozeně a věrohodně sehraných rolích, se na scéně objevily Zuzana Wildová ("Krysy"), Hana Pešková nebo Šárka Tintěrová a Zuzana Burianová, (vesměs "Pacientka"). V poslední aktovce je také pěkná rolička zdravotní sestry a slečna Martina Dušková by v ní měla uplatnit trochu víc herecké drzosti - až na závěr, ten je efektní. Ještě efektnější je vystoupení dvou Lucií, Dittrichové a Wágnerové, které nejen že dobře zvládají své party, navíc se pro potěšení pánské části publika pohybují po scéně ve velice úsporných bikinách. (Pochopitelně se jedná o prostřední aktovku "Odpoledne na pláži".)
Slečny měly přednost, zbývá probrat pánskou část osazenstva. Především Jan Wilda - má úctyhodné role ve všech třech aktovkách, role charakterově velice různorodé. Všechny hraje s absolutní samozřejmostí. Ostatně, i když se to s ohledem na jeho mládí nezdá, má už v divadle ledacos za sebou, pomalu ale jistě se řadí po bok matadorů souboru... Také Jakub Hein prochází všemi aktovkami. S Janem Wildou má společný herecký styl - civilní, nevtíravý, a při tom pohodový. Hereckým pojetím se jim blíží Aleš Zahradníček, v prostřední aktovce coby policejní inspektor a v poslední naopak jako jeden z podezřelých. To pánové Jan Solpera a Daniel Hosák jsou komedianty každým coulem. Pan Solpera nás během chvilky hravě přesvědčí o tom, že už nejsme v divadle, ale na prosluněné pláži. Každý jeho výstup oživí už beztak akční a vitální děj. Dan Hosák už má v našem divadle něco za sebou - a většinou šlo o výstupy, které pobavily i toho největšího škarohlída v hledišti. Tuto parketu zvolil pro svého Boba Wheelera, ("Odpoledne na pláži"), zato v aktovce "Pacientka" se představil v trochu jiné podobě, téměř vážné, téměř dramatické... A zbývá David Halfar, poněkud jiný komediální talent než pánové Solpera či Hosák, ale bezesporu veliká naděje souboru pro blízkou - a věřme i vzdálenější - budoucnost.
Mnozí z herců i hereček vstoupili v "Trojčlence" poprvé na divadelní jeviště, ale nezasvěcený divák většinou žádný markantní rozdíl mezi nimi a těmi zkušenějšími nenajde. I to je jedna z četných plusových položek na kontě "Trojčlenky". Co bych ještě mohl pro váženého čtenáře Zbraslavských novin učinit? Snad prozradit, kdo je ve které aktovce pachatelem? Ne, ne, to se samozřejmě nedělá... Jestli chcete znát rozluštění všech zápletek, navštivte některou z příštích repríz "Trojčlenky" v Divadle Jana Kašky. Ale neváhejte, derniera může přispěchat nečekaně a letošní sezóna také není nekonečná...
František Pondělíček
