Družstvo divadelních ochotníků ve Zbraslavi 1903 - 1955
1903 – 13. prosince zahájil spolek svoji činnost Svobodovou hrou „Směry života“.
1914 – do klidného a radostného života ochotníků drtivě zapadla ozvěna osudových sarajevských výstřelů. Odchodem mnohých členů na dějiště toho strašlivého dramatu byla sice činnost spolku oslabena, ale ne zastavena.
1918 – při prvním slavnostním představení v osvobozeném státě 24. listopadu byl sehrán Šubertův „Jan Výrava“ v režii H. Svobody a V. Rady.
1930 – 1. června otevírá tělocvičná jednota Sokol na Zbraslavi svůj vlastní stánek. V rámci této slavnosti byla sehrána Jiráskova „Lucerna“.
1934 – po 43 letech nepřetržitého působení na jevišti v sále hotelu Vejvoda je spolek nucen hledat nový útulek a dne 1. září se stěhuje do sokolovny. 27. a 28. října zde uvádí první představení, a to Zeyerova a Sukova „Radúze a Mahulenu“. Sukovu scénickou hudbu zahrál orchestr pod vedením Jaromíra Vejvody. V hlavních rolích účinkovali slečna Hronková a Hynek Svoboda, režie se ujal F. Obraz.
1937 – slaví Družstvo divadelních ochotníků osmdesát let českého ochotnického divadla ve Zbraslavi slavnostním uvedením Tylova „Strakonického dudáka“. Za uplynulých 80 let nastudovali zbraslavští ochotníci 399 divadelních her. Výbor se rozhodl sehrát k jubileu cyklus několika inscenací. Uvedeny byly tyto hry: J. K. Tyl „Strakonický dudák“, bratři Mrštíkové „Maryša“, J. Mahen „Jánošík“, O. Scheinpflugová „Houpačka“, F. Langer „Grant hotel Nevada“ a E. Synek „Noční služba“. K tomuto výročí vydalo Družstvo divadelních ochotníků vzpomínkovou brožurku, ze které jsou výše citované informace.
1938 – novým dramaturgem byl zvolen dr. Václav Franěk. Politické události toho roku vrhly svůj stín i na život Družstva divadelních ochotníků. Družstvo, jako nejstarší kulturní spolek ve Zbraslavi, si bylo vědomo svého poslání a vracelo se k našim dobrým starším autorům. Protože výročí 28. října se pochopitelně slavit nesmělo, tak až 3. prosince sehráli ochotníci hru L. Stroupežnického „Naši furianti“.
1939 – v tomto roce oslavil padesátileté výročí divadelní činnosti předseda Družstva František Kvěch. Dále v tomto roce byl mimo jiné uveden Šamberkův „J.K. Tyl“. Scénickou hudbu A. Dvořáka včetně ouvertury „Můj Domov“ zahrál orchestr Jaromíra Vejvody.
1940 – Družstvo divadelních ochotníků se poprvé zúčastnilo Jiráskových ochotnických slavnostní v Hronově.
1941 – představení Jiráskovy „Lucerny“ nebylo dohráno, přerušil je zákrok četníka. Při scéně pod lipou a při posledních symbolických slovech mlynáře „běda vašim pomahačům!“ představení skončilo.
1942 – toho roku byl předsedou Družstva divadelních ochotníků dr. Franěk a dramaturgem J. Zoubek. Ti vedli jednání o možnosti hrát divadlo v sokolovně. Říšští zplnomocněnci ale tuto možnost zamítli, že prý se napřed musí rozhodnout, jak bude naloženo se sokolským majetkem. Tím byla činnost Družstva na čas odložena. Ovlivnilo ji také vyhlášení stanného práva. Přesto se členům podařilo uvést, mimo jiné, hru F. Tetauera „Život není sen“ za spoluúčinkování Jiřiny Štěpničkové v roli B. Němcové.
1944 – majetek Družstva, který byl uskladněn v restauraci U Procházků, musel být přestěhován, protože restaurace byla uzavřena. Také v sokolovně pod jevištěm nemohly věci déle zůstat. Správce budovy, Němec Braun, je vůbec nešetřil. Oponu a výkrytové látky použil pro biograf. Družstvo tedy své věci přestěhovalo do kuželníku v restauraci Kotva.
1945 – vzhledem k válečným poměrům a z toho vyplívajícího zákazu pořádání ochotnických přestavení nemohlo si Družstvo stanovit program na tento rok. Změny nastaly po osvobození republiky. První slavnostní schůze všech členů se konala již 15. května 1945. Prvou akcí po osvobození byl večer na památku dr. Vladislava Vančury. Spoluúčinkovala Jiřina Štěpničková a operní pěvkyně Věra Mora.
1947 – družstvo mělo nemalé problémy se zkoušením na jevišti v sokolovně a se sobotními a nedělními termíny, kdy se hrál biograf. Na představení uváděná v týdnu chodilo málo diváků a docházelo k finančnímu prodělku. Bylo rozhodnuto zbudovat vlastní jeviště v restauraci Kotva. Na stavbu jeviště byla odhlasována pracovní povinnost členů a finanční výpomoc členstva po 100 Kč. Pro zajímavost – toho roku mělo Družstvo 136 činných členů.
1949 – politické změny se projevily i na činnosti Družstva. Výbor byl rozpuštěn, navrhované sloučení divadelních zbraslavských spolků nebylo provedeno, protože by tím utrpělo jejich zdravé soutěžení.
1950 – restaurace Kotva, kde mělo Družstvo své jeviště, přešla do Komunálního podniku města Zbraslavi. V tomto roce zemřel zasloužilý člen F. Obraz, který byl opěrným pilířem činnosti Družstva jako režisér a výborný herec – komik. Tohoto roku byla zrušena Ústřední matice a tím padly i všechny ochotnické spolky v ní sdružené a dále mohly hrát jen buď pod Osvětovou besedou nebo při ROH klubech národních podniků. Zkrátka – všechny spolky se převedly na základnu masových organizací.
1953 – v tomto roce uvedli ochotníci v režii Dr. Fraňka hru J.B. Moliera „Lakomec“. V hlavní roli Harpagona hostoval člen Národního divadla František Filipovský.
1954 – 8. července tohoto roku utrpělo družstvo těžkou ztrátu tragickým úmrtím předsedy a režiséra Dr. Václava Fraňka.
1955 – družstvo uvedlo drama Karla Čapka „Matka“ v režii p. Jurenky. Řady družstva rozšířili i tři mladí nadšenci z Prahy, z nichž Karel Tejkal ve Zbraslavi zakotvil.