Kapitola IV. - O soli, která je vždy a za všech okolností nad zlato...

Ve výše citovaném článku paní M. Zothové je zmínka o chystaném představení klasické pohádky "Sůl nad zlato". Ano, intenzivně se zkoušelo, takže se 30. září 1984 konala prvá premiéra v nově vybudovaném loutkovém divadélku. A tím pádem byla regulérně zahájena první sezóna zbraslavské Rolničky. Jak uvádí tehdejší místní tisk, "Sůl nad zlato" se pak hrála po celý říjen sobotu co sobotu.

Proč jsme pro zahajovací produkci vybrali právě hru Bedřicha Svatoně "Sůl nad zlato", to dneska už doopravdy nevím. Možná proto, že šlo o dramatizaci známé pohádky Boženy Němcové a že jsme se chtěli opřít o neselhávající a osvědčené téma, které má zaručenou kvalitu prověřenou časem. Je jasné a jisté, že se úplně všechno nepovedlo, že jsme se dopustili začátečnických chyb a omylů, ledacos podcenili, ledacos nedocenili... Ale navenek dopadla inscenace navýsost skvěle, alespoň tak o ní referovala paní Božena Hofmeisterová v listopadových Zbraslavských novinách. (Z jejího rozsáhlého článku - dvě stránky tisku a fotografií - uvádím jen pasáž, týkající se zmiňované hry.)

VZKŘÍŠENÍ ŘÍŠE LOUTEK

.................................

A nyní k vlastnímu zahajovacímu představení pohádkové hry "Sůl nad zlato" v režii Heleny Vedralové. Dřevění oživlí aktéři byli zahrnuti potleskem, který ovšem patřil těm neviditelným vzadu. Mohou být nanejvýš spokojeni s vykonaným dílem.

Velký podíl na úspěchu představení má akademický malíř Petr Hampl. Vytvořil svým štětcem divadelním můzičkám jedinečné prostředí opravdu pohádkovými dekoracemi, ať už to byla královská síň s arkádami na mramorových sloupech, či líbezná chaloupka v hlubokém lese nebo křišťálový sál solné podzemní říše střežené hrůzostrašným hadem se zlatou korunkou. Atrakcí byla tajůplná jeskyně s pohádkovým zjevením spanilé vládkyně podzemí. Velký podíl na úspěchu představení měly i světelné a zvukové efekty Otto Jermáře.

Při zahajovacím představení vyslovila ředitelka Jana Horká poděkování obětavým brigádníkům za téměř čtyři tisíce odpracovaných hodin.

Tím byla na Zbraslavi zahájena nová kulturní éra - tím cennější, že patří těm nejmenším, aby je vedla k chápání dobra, pravdy a krásy.

................................. 

Božena Hofmeisterová

Jen málokterý z nás věděl něco hlubšího o loutkařině. Aniž bych se chtěl vytahovat, v tomto směru jsem na tom byl určitě líp, než většina ostatních. Vodil jsem marionety už ve starém loutkovém divadle na přelomu padesátých a šedesátých let. Tam působila i moje sestra (Miluše Trčková), tam mluvívala neodolatelného Kašpárka paní Edita Svobodová, tam vytvořil mnoho nejrůznějších rolí pan Jan Toušek st. Někteří z nás hrávali kdysi divadlo ochotnicky, a tak si loutkařinu a činohru převedli na společného jmenovatele, což nás tu a tam zavedlo na hodně krkolomné cestičky. Režie příliš nepočítala s tím, že loutky mají oproti živým hercům velice omezené výrazové prostředky, takže předlouhé dialogy obecenstvo častokrát takřka uspaly. Absentovala jakákoliv dramaturgie. Hra "Sůl nad zlato" trvala téměř dvě hodiny. Na jejím osudu na naší scéně se dá vysledovat vývoj souboru od primitivního pojetí k nádechu profesionality. Už druhá sezóna Rolničky ukázala, že loutková hra by měla trvat maximálně hodinu čistého času, že udržet pozornost dětí delší dobu je nad naše síly. Poučili jsme se, ale přesto jsme zřejmé a samozřejmé zásady porušovali vesele dál. Snaha po nápravě jedné chyby plodila často omyly jiného druhu. Koncem osmdesátých let jedna z členek souboru, paní Dita Hrdá, proškrtala původní text hry "Sůl nad zlato" a zkrátila jej na únosnou míru. Bohužel její zásah nebyl ideální - z textu vypadly humorné a pohádkové pasáže, zato v něm zůstaly sáhodlouhé didaktické debaty o užitečnosti soli, což děj sám ozřejmoval dostatečně i bez nadměrného řečnění. Další úprava hry následovala po pár letech, uskutečnily ji slečny Blanka Němečková (Velemínská) a Radka Sedláčková. Vyhodily z textu veškerý slovní balast, takže - zjednodušeně řečeno - ze hry zbylo torzo nejnutnějších replik v holých větách. Bylo pak těžké docílit, aby obrazy hry nebyly kratší než přestávky nutné k přestavbám scén. Čtvrtá verze hry "Sůl nad zlato" se dočkala obnovené premiéry v roce 2005, po renovaci divadelní budovy poničené velkou vodou. Snad se konečně podařilo dát jí solidní podobu. Koneckonců, po letech tápání jenom úplný blbec nepřijde na to, co dělal hloupě...