Strašidýlko Bojásek
(Zbraslavské noviny 6/02)

"Pohádka začíná... V hlubokém černém lese se pod kamenem vylíhlo malé strašidýlko. Bylo maličké a neduživé. Snad ani nevědělo, proč se ocitlo na světě. A jak to bylo dál?"

Jak to bylo dál? Otázku, ocitovanou z programu, si beze zbytkuzodpověděli ti, kdo 7. či 8. května zaplnili hlediště Divadla Jana Kašky, aby shlédli pohádkovou hříčku autorky Heleny Němcové "Strašidýlko Bojásek". Hrály děti z dětského dramatického kroužku Zbraslavské kulturní společnosti, který už více jak dva roky pracuje pod vedením paní Aleny Boubelíkové. (Vzpomeňme si - před rokem nám kroužek předvedl "Tři pohádky" Pavly Pěluchové, a bylo se tenkrát na co dívat!) Letošní inscenace šla dál - k půvabům dětské bezprostřednosti přidala i nefalšované základy skutečného hereckého kumštu. Všichni - dospělí i děti - přispěli svým dílem ke zdařilému výsledku. Paní Helena Němcová, zdá se, "ušila" svůj text aktérům přímo na tělo - žádné složité dialogy, jednoduchý děj běžel přímočaře kupředu, na jevišti se stále něco dělo, akce střídala akci... Spád představení a jeho kouzelnou atmosféru podpořila i režijní práce paní Aleny Boubelíkové, melodická hudba paní Lenky Podrazské, scéna pana Pavla Vedrala a v neposlední řadě nádherné kostýmy paní Lídy Kohoutové. Světla a zvuk obstaral pan Karel Čeleda. Inspiční povinnosti vzala na sebe paní Líba Vedralová, ale nezdálo se mi, že by se příliš "nadřela" - děto znaly své povinnosti a uměly své texty na jedničku s hvězdičkou. (Možná by mě pohled do zákulisí v průběhu představení vyvedl z omylu, ale nechce se mi tomu věřit.)

Když už jsem zmínil všechny "dospěláky", kteří hru připravovali, nemohu samozřejmě pominout hlavní protagonisty, tedy ty, kteří "nesli svou kůži na trh" ma prknech, "která prý znamenají svět". Bylo by nevděčné nejmenovat byť i jen jediného z herců a jedinou z hereček... Titulní roli si zahrál Ondra Černý, a opravdu jsme mu uvěřili, že k jakémukoliv strašení má abnormální averzi. To ostatní strašidýlka ze strašidlácké školy předváděla své umění s chutí a bravůrou, (pokud ovšem nezjistila, že se jich nikdo nebojí). Představila se nám Polednice v podání Adély Mužíkové, Klekánici si zahrála Tereza Svobodová, Divou ženu Adéla Háčková, Ohnivého mužíka Jaroslav Šonka, Hejkala David Randuška, Bubáka Václav Vedral a Bezhlavého rytíře David Hřebík. Zuzana Boubelíková zvládla hned dvojroli - na začátku se nám představila coby Veverka a ve skupině dětí hrála Růženku. Marie Pavlíčková Mařenku, Lucie Desenská Lucinku, Lukáš Korenek Tondu a David Franěk Pepíka. Tím výčet dětských herců končí, ale... S dětmi si zahrála paní Kateřina Svobodová, a ne roli ledajakou. Její Učitelka strašení byla po všech stránkách suverénní, a při tom ani v nejmenším nevubočila z celkového vyznění inscenace. A to není lehký úkol - dospělý herec mezi dětmi se snadno stane mentorem, který namísto přirozené souhry jen diktuje, co a jak se má dít. Paní Kateřina mě přesvědčila, že v ní zapustily kořeny rodové geny. Že se přinejmenším "potatila". (Pro nezasvěcené připomínám, že se paní Svobodová za svobodna jmenovala Kadlečková.)

Byla by škoda, kdyby "Strašidýlko Bojásek", toto zdařilé představení, bylo odehráno jen ve dvou výše zmíněných termínech. Možná by stálo za úvahu zařadit je mezi inscenace, uváděné sobotu co sobotu pro děti v příští sezóně.